Recenze

Dlouhé stíny

Marta Janošová 20.12.2013

http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/barbora-hruzova-dlouhe-stiny-1080 Spisovatelka Barbora Hrůzová se ve své tvorbě zaměřuje především na psaní ženských a detektivních románů, které jsou zasazeny do českého prostředí. I když autorka zatím není mezi čtenáři příliš známá, tak se nejedná o žádnou začátečnici. Její první kniha vyšla už v roce 2005 a od té doby vydala už šest románů, z nichž ten nejnovější má název „Dlouhé stíny“. Hlavní hrdinka románu Dlouhé stíny je čtyřicetiletá veterinářka Eva, která podle svého mínění žije vcelku spokojeným a ničím nerušeným životem. Je rozvedená, bezdětná a tak celý její svět tvoří péče o nemocné zvířecí pacienty a její fenka Bony, které se snaží maximálně věnovat. Eva žije na okraji Prahy v domě, který zdědila po své babičce a užívá si v něm klidu, jenž sem tam naruší její až přespříliš zvědavý a družný soused Koukolík. Jednoho dne však Evě přijde do práce email od záhadného odesílatele, který si říká Mlok. V emailu jí tvrdí, že její syn nezemřel, jenže Eva přece žádného syna nemá, nebo snad ano? Upřímně, kdysi syna měla, ale ten zemřel hned po porodu, tak jí to alespoň v porodnici řekli, přece by jí nelhali? Evě to však nedá a rozhodne se dát si s tajemným Mlokem schůzku, aby zjistila, jak to tedy vlastně doopravdy je. Oporu během pátrání nachází ve svém kamarádovi z mládí a zároveň i pubertální lásce Matějovi, který je majitelem bezpečnostní agentury a pomáhá jí s hledáním pravdy. Bohužel schůzka s Mlokem příliš dobře nedopadne. Eva se od Mloka žádnou konkrétní informaci nedozví, ale i tak se rozhodne v získání informací, ohledně svého syna, pokračovat. Kolem Evy se tak začnou dít velmi zvláštní věci, na základě kterých je dokonce ohroženo nejen její bezpečí, ale i bezpečí jejích zvířecích pacientů a miláčků. Komu Eva tolik „leží v žaludku“, že se jí vloupal do ordinace a proč jí porodnice nechce poskytnout informace o jejím porodu? Podaří se Evě nalézt odpovědi na své otázky a hlavně, podaří se jí vůbec setkat se svým synem? Autorka až do úplného konce čtenáře napíná a i když se vyústění příběhu dá odtušit i dříve, je dobré si na závěr počkat a ve čtení nepodvádět. Mnohé čtenáře možná překvapí autorčin styl psaní, který je, co se týče používání přímé řeči, na rozdíl od většiny dnešních románů krapet úspornější. Rozhodně to však příběhu neubírá na čtivosti. Naopak čtenář má tak možnost ještě mnohem více a niterněji proniknout do Eviných pocitů a myšlenek. Co jistě v průběhu čtení zaujme každého, kdo má doma nějakého domácího mazlíčka, je velmi věrný popis veterinárního prostředí a práce veterinářů. Pokud si myslíte, že jsou tyto pasáže nudné, tak jste na omylu. Příběh příjemně zpestřují a čtenář se z nich dozví mnoho zajímavých informací o tom, jak to chodí na veterinární klinice a možná si i uvědomí, že veterináři jsou také jenom lidé se svými problémy, strastmi a radostmi. Román Dlouhé stíny je svým tématem určený spíše ženám a i když se v knize objevuje lehká detektivní zápletka, nechybí v ní ani špetka romantiky. Kniha jistě potěší milovníky šťastných konců, protože (co si budeme říkat) šťastných konců (zvláště v dnešním světě) není nikdy dost. Ukázka: Zírala jsem na e-mail od Mloka. Poté, co jsem mu minulý týden odpověděla, se až do soboty neozval a já jsem celou záležitost skoro pustila z hlavy. Ale teď je tady další zpráva a já sedím jako solný sloup a váhám si ji přečíst. Tak do toho! Zase bez oslovení i podpisu, jen zvláštní text: Toto není žádný vtip a vy to víte. Syn se vám narodil 21. června 1992 v brněnské soukromé porodnici Hesta a pak byl adoptovaný. Pokud chcete vědět podrobnosti, třeba kde je teď a jak se jmenuje, bude vás to stát 20 000 Kč. Předáte mi je z ruky do ruky v obálce a já vám řeknu všechno, co budete chtít vědět. Nesmíte do toho ale zatáhnout benga, jinak naše dohoda neplatí. Ještě se ozvu. Ano, Mlok měl pravdu. Podvědomě jsem už od začátku věděla, že to není vtip, ale taky jsem se toho bála. Vzpomínka na tu dávnou dobu mi působí i po dlouhém čase mučivou bolest.

Tajemství Bělského kopečku

Martina Bubeníková (Knižní recenze) 13.8.2013

http://martinabubenikova.bigbloger.lidovky.cz/c/356311/Tajemstvi-belskeho-kopecku.html Moc českých detektivek jsem nečetla, když odmyslím ty historické. Tak jsem si řekla, že bych taky měla nějakou zkusit a podělit se s vámi o svůj dojem. Sáhla jsem po „Tajemství bělského kopečku“ od Barbory Hrůzové. Už jméno autorky napovídá, že to rozhodně nebude nuda! Děj se odehrává ve vesnici Bělá, kam se odstěhovala hlavní hrdinka malířka Alice. Rozešla se se svým přítelem antropologem Vojtěchem a uchýlila se na chalupu na trvalo. Koupila ji od své sestry známé zpěvačky Viki, která je v současné době na léčení kvůli své závislosti na hracích automatech. Domeček Viki musela své sestře prodat, aby alespoň částečně splatila dluhy, které nasekala svým „hraním beden“. Alice je velmi šťastná se svým rozhodnutím přesídlit do Bělé natrvalo. Ne tak už její rodiče a bývalý přítel, který stále věří, že se k němu Alice opět vrátí. Rozešla se s ním už několikrát a pokaždé ji nakonec ukecal, aby se k němu vrátila. Vojtěch je v knize vykreslen jako šovinistické prase. Myslí si, že je na něm Alice závislá, že si bez něj v ničem neporadí, a že je na něj zcela odkázaná. Musí ho poslouchat a řídit se jeho radami. Pravdou ale je, že Alici vážně miluje a není to zlý člověk, jen poněkud omezený. Rozhodne se za Alicí jet a strávit s ní dovolenou, aby si ji opět získal. Z toho Alice není nadšená, ale jelikož je opravdu poněkud váhavá a neprůbojná, nedokáže mu to rozmluvit. Do Bělé zamíří také nepříliš sympatický bulvární novinář Šimon. Holky střídá jak boty a využívá je jen k dosažení svých cílů. Jedna z nich mu dá tip, že známá zpěvačka Viki vlastní v Bělé domek a v současnosti se tam zdržuje. Proto se tam Šimon okamžitě vydává, aby získal sólokapra. To se mu však stane osudným a je zavražděn. Z jeho vraždy je záhy obviněna Alice a ani ona sama neví, jestli to udělala. Ještě, že má sestru, která jí naprosto důvěřuje, a začne pátrat po skutečném vrahovi. Policii to totiž připadá úplně jasné a nevypadá to, že by se tím chtěli nadále zaobírat. Kdo vraždil? Podezřelých je hned několik a všichni padají v úvahu. Byla to mladinká Martinka, která pátrá po tajemných prostorách pod bělským kopečkem. Jsou varování ukrajinských zaměstnankyň jejího otce odůvodněná? Nebo to byla zhrzená milenka samotného Šimona? Nebo třeba lékařka, alkoholička, která v Bělé podvádí svého manžela? Příběh mě zaujal svou přímočarostí. Vzhledem k nevelkému počtu stran zde není prostor pro nějaké rozvleklé popisování krajiny apod. Děj má spád a čtenář se rozhodně nestihne nudit. Vrah není lehko odhalitelný, což oceňuji. Často se mi stává, že vím, kdo je pachatel, možná dřív než autor a to pak není ono. Musím říct, že mě občas mrazilo. Kniha má takový tajemný nádech, ale nic nadpřirozeného nebo sci-fi. Ráda si od této autorky přečtu něco dalšího.

Tajemství Bělského kopečku

Veronika Černucká 21.3.2013

http://www.bookfan.eu/novinka/292245 Knížku bych rozdělila na tři části. Začátek knížky je perfektní. Seznámíte se s aktéry příběhu a s pověstí, která se týká kopečku v Bělé. Popis prostředí a charakteristiky postav jsou skvělé a výborně napsané. Máte pocit, že čtete pohádku, který plynule přechází v horror. Strašidelná je druhá část. Postupně se dozvídáte, co všechno se v Bělé stalo, a nejsou to příliš hezké věci. I tahle část je skvělá. Je to napínavé, je to čtivé a vy jste zvědaví, jak se to bude vyvíjet. Třetí část je detektivka. Vše spěje k vraždě a je vcelku jasné, kdo bude obětí. V porovnání s předchozími "částmi" mi detektivní záhada připadá poměrně obyčejná. Navíc jí autorka věnuje jen asi padesát stránek z celkových 180. Oběť tipnete a tipnete (a nejspíš i vydedukujete) vraha. Je tady pár stop a pár lidí něco prozradí. Když se řekne detektivka, čekala bych záhadu, kterou ani náhodou nevyřeším. Řešení detektivky mě trošku zklamalo, protože je tady pár klišé - hlavně co se týče osoby vraha a jeho motivace. Celkově je knížka pěkná a dobře napsaná. Paradoxně bych ji četla i bez té detektivní části. Autorce sedí pohádkové vyprávění, popisy a vyprávění pověstí.