Dlouhé stíny

Rozvedená veterinářka Eva žije v malém domku tichým a trochu osamělým životem jen s fenkou Bony. Ošklivé a smutné zážitky z minulosti zamkla do pomyslné černé skříňky svojí duše a chce je tam ponechat navždy. Poklid a všední dny jí však změní vyděračský e-mail od neznámého mladíka a od té chvíle je její život jakoby obrácený naruby. Eva začne pátrat po tragických událostech dvacet let starých a musí si i sama v sobě ujasnit priority a vztahy k ostatním lidem. S pomocí přítele Matěje Eva staré tajemství odhalí, a i když je nakonec všechno trochu jinak, dosáhne konečně klidu a smíření.
Příběhy léčených zvířat jsou skutečné zážitky z veterinární ordinace.

Recenze

20.12.2013 Marta Janošová

http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/barbora-hruzova-dlouhe-stiny-1080

Spisovatelka Barbora Hrůzová se ve své tvorbě zaměřuje především na psaní ženských a detektivních románů, které jsou zasazeny do českého prostředí. I když autorka zatím není mezi čtenáři příliš známá, tak se nejedná o žádnou začátečnici. Její první kniha vyšla už v roce 2005 a od té doby vydala už šest románů, z nichž ten nejnovější má název „Dlouhé stíny“.

Hlavní hrdinka románu Dlouhé stíny je čtyřicetiletá veterinářka Eva, která podle svého mínění žije vcelku spokojeným a ničím nerušeným životem. Je rozvedená, bezdětná a tak celý její svět tvoří péče o nemocné zvířecí pacienty a její fenka Bony, které se snaží maximálně věnovat. Eva žije na okraji Prahy v domě, který zdědila po své babičce a užívá si v něm klidu, jenž sem tam naruší její až přespříliš zvědavý a družný soused Koukolík.

Jednoho dne však Evě přijde do práce email od záhadného odesílatele, který si říká Mlok. V emailu jí tvrdí, že její syn nezemřel, jenže Eva přece žádného syna nemá, nebo snad ano? Upřímně, kdysi syna měla, ale ten zemřel hned po porodu, tak jí to alespoň v porodnici řekli, přece by jí nelhali?

Evě to však nedá a rozhodne se dát si s tajemným Mlokem schůzku, aby zjistila, jak to tedy vlastně doopravdy je. Oporu během pátrání nachází ve svém kamarádovi z mládí a zároveň i pubertální lásce Matějovi, který je majitelem bezpečnostní agentury a pomáhá jí s hledáním pravdy. Bohužel schůzka s Mlokem příliš dobře nedopadne. Eva se od Mloka žádnou konkrétní informaci nedozví, ale i tak se rozhodne v získání informací, ohledně svého syna, pokračovat.

Kolem Evy se tak začnou dít velmi zvláštní věci, na základě kterých je dokonce ohroženo nejen její bezpečí, ale i bezpečí jejích zvířecích pacientů a miláčků. Komu Eva tolik „leží v žaludku“, že se jí vloupal do ordinace a proč jí porodnice nechce poskytnout informace o jejím porodu? Podaří se Evě nalézt odpovědi na své otázky a hlavně, podaří se jí vůbec setkat se svým synem?

Autorka až do úplného konce čtenáře napíná a i když se vyústění příběhu dá odtušit i dříve, je dobré si na závěr počkat a ve čtení nepodvádět.

Mnohé čtenáře možná překvapí autorčin styl psaní, který je, co se týče používání přímé řeči, na rozdíl od většiny dnešních románů krapet úspornější. Rozhodně to však příběhu neubírá na čtivosti. Naopak čtenář má tak možnost ještě mnohem více a niterněji proniknout do Eviných pocitů a myšlenek.

Co jistě v průběhu čtení zaujme každého, kdo má doma nějakého domácího mazlíčka, je velmi věrný popis veterinárního prostředí a práce veterinářů. Pokud si myslíte, že jsou tyto pasáže nudné, tak jste na omylu. Příběh příjemně zpestřují a čtenář se z nich dozví mnoho zajímavých informací o tom, jak to chodí na veterinární klinice a možná si i uvědomí, že veterináři jsou také jenom lidé se svými problémy, strastmi a radostmi.

Román Dlouhé stíny je svým tématem určený spíše ženám a i když se v knize objevuje lehká detektivní zápletka, nechybí v ní ani špetka romantiky. Kniha jistě potěší milovníky šťastných konců, protože (co si budeme říkat) šťastných konců (zvláště v dnešním světě) není nikdy dost.

Ukázka:

Zírala jsem na e-mail od Mloka. Poté, co jsem mu minulý týden odpověděla, se až do soboty neozval a já jsem celou záležitost skoro pustila z hlavy. Ale teď je tady další zpráva a já sedím jako solný sloup a váhám si ji přečíst. Tak do toho! Zase bez oslovení i podpisu, jen zvláštní text:

Toto není žádný vtip a vy to víte. Syn se vám narodil 21. června 1992 v brněnské soukromé porodnici Hesta a pak byl adoptovaný. Pokud chcete vědět podrobnosti, třeba kde je teď a jak se jmenuje, bude vás to stát 20 000 Kč. Předáte mi je z ruky do ruky v obálce a já vám řeknu všechno, co budete chtít vědět. Nesmíte do toho ale zatáhnout benga, jinak naše dohoda neplatí. Ještě se ozvu.

Ano, Mlok měl pravdu. Podvědomě jsem už od začátku věděla, že to není vtip, ale taky jsem se toho bála. Vzpomínka na tu dávnou dobu mi působí i po dlouhém čase mučivou bolest.